Organizace vol.1: Úklidová skříňka

    Dnešní cíl byl jasný - zbavit se toho příšerného nepořádku sídlícího v úklidové skříňce pod dřezem. Už se to fakt nedalo, rozházené hadry, kvanta mycích prostředků, řád žádný. 

    Uvažovala jsem, jak zorganizovat mycí prostředky, aby tam jenom tak stroze nestály v hloučku. Úplně mi k tomu postačila sada pěti kartonových pořadačů na dokumenty z Ikea, cena 39 Kč a tolik parády! :-) 

    Přední strany pořadačů jsem polepila barevnými výkresy a popsala. Krušné chvíle mi připravily mycí prostředky na povrchy - bylo jich moc, do jednoho pořadače se nevešly, do dvou oddělených také ne, takže jsem musela vzít nůžky a lepící pásku a udělat ze dvou pořadačů jeden dvojitý, který už byl díkybohu akorát. ...

     Nevzhledná hromada hadrů v levé části mě taky dost vytáčela. Původně jsem to chtěla vyřešit kapsářem na dvířkách, ale nikde se mi nepovedlo nic přijatelného sehnat. A tak přišla DIY chvilka aneb ,,udělej si sám". Doma v komoře se nám povaluje šílené množství dárkových tašek, vybrala jsem tři, u kterých jsem si byla naprosto jistá, že je už nikdy nebudu potřebovat (reklamní tašky s logy obchodů se na dárky opravdu nehodí :-) ). Taškám jsem odstranila ucha a oboustrannou páskou nalepila na dvířka skříňky. No ,,kapsář" jako vyšitý! :-)

Je fakt, že bych si asi uměla vymyslet lepší program na večer, než je přebírání lahviček Mistra Propera, musím ale uznat, že ten pocit po dobře odvedené práci je nenahraditelný! :-)

(vlevo před, vpravo po)

A co vy? Taky máte doma nějaké místo, které by potřebovala reorganizovat? Neodkládejte to a udělejte to, nejlíp hned, ať na sebe můžete být náležitě hrdí! :-)

Vánočka jako z obchodu

Vánočka jako z obchodu - při tomto slovním spojení se některým z vás možná převrátil žaludek a říkáte si, jak se někdo může snažit splácat doma něco podobného těm éčky narvaným vánočkám ze supermarketu. A představte si, že já jsem se dokonce snažila a hledala všude možně, až se mi povedlo vytvořit recept, který je té supermarketové hodně podobný. Poctivou máslovou vánočku mám také ráda, ale upřímně - jednou ročně na Vánoce mi stačí, zbytek roku si dám raději tu měkoučkou nadýchanou obchoďákovou. A věřím, že nejsem jediná ,,divná", kdo bude tento recept milovat :-) 

Jak jsem propadla do světa blogů

     Už jsem v tom taky až po uši! Svět blogů mě pohltil, a to dokonce takovým způsobem, že jsem se rozhodla si jeden taky založit. 

    Vlastně ono to není poprvé, co jsem se do tohoto skvělého virtuálního světa rozhodla vstoupit.. Bylo mi asi 13, blogísky tenkrát strašně frčely, všude samý Diddle, 2865 odstínů růžové, zaručené rady, jak sbalit kluka svých snů, odkazy na stažení těch nejvíc cool empétrojek, super soutěže o vlastnoručně vyrobené webové diplomy, no co víc si přát. To víte, že jsem jeden takový blogísek taky měla! Bavilo mě to celých 10 dní, pak má blogerská kariéra začala pomalu ale jistě uvadat.      
    
     Teď, téměř o 10 let později, je to tady zase. Může za to hlavně Pinterest, metál tomu, kdo ho vymyslel! Dokážu hodiny a hodiny sedět a projíždět ty milióny úžasných fotek a článků. Je to jako droga a já jsem šíleným způsobem závislá.  
   
    Doteď jsem žila v představě, že blogy jsou výsadou mladých bezdětných lidí, kteří mají chuť a hlavně čas vymýšlet hromadu zajímavých článků. Ne že bych si já ve svých 22 letech připadala stará, spíš jsem měla pocit, že vést blog se dvěma malými dětmi za zadkem je někde na úrovni sci-fi. Při bližším prozkoumání blogerského světa jsem zjistila, že autorkami spousty úžasně inspirativních blogů jsou matky, a to dokonce matky i více než dvou dětí! Nejdřív jsem si říkala - jak to sakra stíhají? Já jsem občas ráda, když se do oběda stihnu převléct z pyžama. A to je právě ono, blog je jejich inspirací, jejich odpočinkem, relaxací, blog je nabíjí energií, která je donutí se z toho pyžama včas převléct. Blog není povinnost, je to jejich životní styl, který se rozhodli sdílet s ostatními. 


Doufám, že se pro mě můj blog stane tím samým.