čtvrtek 15. ledna 2015

Jak jsem propadla do světa blogů

     Už jsem v tom taky až po uši! Svět blogů mě pohltil, a to dokonce takovým způsobem, že jsem se rozhodla si jeden taky založit. 


    Vlastně ono to není poprvé, co jsem se do tohoto skvělého virtuálního světa rozhodla vstoupit.. Bylo mi asi 13, blogísky tenkrát strašně frčely, všude samý Diddle, 2865 odstínů růžové, zaručené rady, jak sbalit kluka svých snů, odkazy na stažení těch nejvíc cool empétrojek, super soutěže o vlastnoručně vyrobené webové diplomy, no co víc si přát. To víte, že jsem jeden takový blogísek taky měla! Bavilo mě to celých 10 dní, pak má blogerská kariéra začala pomalu ale jistě uvadat.      
    
     Teď, téměř o 10 let později, je to tady zase. Může za to hlavně Pinterest, metál tomu, kdo ho vymyslel! Dokážu hodiny a hodiny sedět a projíždět ty milióny úžasných fotek a článků. Je to jako droga a já jsem šíleným způsobem závislá.  
   
    Doteď jsem žila v představě, že blogy jsou výsadou mladých bezdětných lidí, kteří mají chuť a hlavně čas vymýšlet hromadu zajímavých článků. Ne že bych si já ve svých 22 letech připadala stará, spíš jsem měla pocit, že vést blog se dvěma malými dětmi za zadkem je někde na úrovni sci-fi. Při bližším prozkoumání blogerského světa jsem zjistila, že autorkami spousty úžasně inspirativních blogů jsou matky, a to dokonce matky i více než dvou dětí! Nejdřív jsem si říkala - jak to sakra stíhají? Já jsem občas ráda, když se do oběda stihnu převléct z pyžama. A to je právě ono, blog je jejich inspirací, jejich odpočinkem, relaxací, blog je nabíjí energií, která je donutí se z toho pyžama včas převléct. Blog není povinnost, je to jejich životní styl, který se rozhodli sdílet s ostatními. 


Doufám, že se pro mě můj blog stane tím samým.





Žádné komentáře:

Okomentovat